Kdo někdy na jaře našel na trávníku rozlezlý mech, má pocit, že se tam objevil přes noc. Jenže já sama jsem až časem zjistila, že mech nezačíná v březnu, ale už v prosinci. Zahrada je v zimě unavená, trávník neroste, ale vlhkost zůstává. Když se k tomu přidá nedostatek světla a nízká teplota, vznikne prostředí, ve kterém se mechu daří mnohem lépe než trávě. A zatímco my čekáme na jaro, mech si tiše připravuje půdu pod nohama.
Proč zrovna prosinec mechu svědčí
Zimní trávník nemá sílu růst, je v klidové fázi a každé zatížení – přemokření, stín, chlad – mu ubírá další energii. Mech naproti tomu nepotřebuje téměř nic: vyhovuje mu chlad, vlhko a stálé podmínky. Prosinec bývá plný oblev, ranních mlh a dlouhých stínů. Půda se mnoho dní neprohřeje a nezvládne odpařovat vodu. To je přesně ten moment, kdy se mech začíná šířit do všech oslabených míst.
Co dělat v prosinci, aby se mech nerozšířil na jaře
V zimě se nesmí zásadně zasahovat do trávníku mechanicky, ale existuje několik kroků, které fungují právě teď. Nejdůležitější je nechat půdu dýchat. Když je několik dní bez mrazu, pomůže trávník lehce propíchnout vidlemi – jen pár vpichů, žádné rytí. Půda se odlehčí a přebytečná voda nebude zůstávat na povrchu. Další prevencí je dosypání tenké vrstvy písku nebo kompostu, která trávník provzdušní a zlepší vsakovací schopnost půdy. Vše stačí střídmě – cílem je vytvořit prostředí, kde má tráva šanci přežít zimu bez dalšího oslabení.

Čemu se v prosinci naopak vyhnout
Zimní trávník nesnese žádnou zátěž. Sama to vidím každou zimu – stačí pár kroků po promrzlé nebo přemokřené ploše a půda se zhutní tak, že mech získá ideální podmínky. Proto se snažím nechodit opakovaně stejným místem, neshazuji na trávník sníh z příjezdové cesty a nenechávám tam hromady listí. Když někde zůstává voda i několik dní, už vím, že problém není jen mech, ale i špatná propustnost půdy.